+ BASNICKY & PRIBEHY

Básničky (:

24. srpna 2008 v 21:08 | Ewka

Love - básničky a iné

24. června 2008 v 16:04 | Ewka

Mesto snov

9. června 2008 v 22:11 | Ewka

Thak no jeden deň som mala do školy napisať sloh na temu Mesto snov...no a kamoška sa trocha činila:D a vzniklo toto :D...inak neberte to veľmi vážne :DD...proste Mesto snov :D
Bylo nebylo... Mě se jednou v hlavě rozsvítilo . Dostala jsem napad sepsat... Něco o městu snu napsat.

Tak začneme ať se konce dočkáme...

Stála byla jedna chaloupka... Která měla uvnitř holoubka... Holoubek to trousil všude kolem ... Dokud neprijela dama s rozvrzalym kolem ... Sedla si pred dum na lavicku nahle se ji ale neco vysralo na hlavicku ... Nastvane si rekla : "takhle to nema prece být... udělam z toho luxusní byt... " a jak rekla udelala. Chaloupky se vila stala... Když už byla v té modernizační náladě napadla ji další věc hravě... "Vybuduji město snů ... Stanu se dámou dnů"... Začala s ustavem kde by mohla posilat lidi a nemusela se potkat s žádným uchylem ... Pozvala vyhubovače krys aby měla koncečně je všechny pryč... Chudák krysy nechápaly... Jen se na to blbě dívaly... Chudáčky kryysy koukej jak se dívá myška jedna šedívá ... vtom ji vcucnul robot ... Mno neumíte si představit ten rachot... Po dvou dlouhych dnech ... bylo vsechno vyhubenmo... a me dosel dech jak to bylo vsechno najednou upraveno....

Po dvou dlouhych letech ... se konecne dockala... Rozneslo se to po všech světech ... ze je prace hotova...

Sjižděli se hoste oh to je teda jasne ze privitame je zajiste...

Chystaly se stoly plne jidla... a privitani se hned tvurkyne mesta chytla... "Vitejte v nasem Meste snu ....Zahrajem si na představovani hru. Ja jsem Nikka.. A kdo vy? " "Mno my sme damy... jak vidite ... prijeli sme z daleke zeme jak teprve zjistite... Ja jsem Jana to je Ewka a v neposledni řadě naše Štěpka... Těší nas velice... klanime se vam hluboce... Že ste se dokazala tech uchylu zbavit... a my mame konecne klid..."

Privitani probehlo suverene... A nikka nas k nam domu uz vede... staly se z nas pritelkyne... behem takhle kratke chvile... "Dnes prijedou slvane skupiny... Budeme mit hodne prace s uklidy" ... a tak se do toho vsichni pustili ....ale nejradší by se z toho ulily... Když už byla práce hotová očekavaly jen příjezd traktora... Nahle velke zatroubeni ... Dole uz se billie joe s laurim honi... Náhle Lauri pod koly dalšího traktora leží... Záchranka k němu rychle běží ... "Kurva no to je mi líto ..... Do piče bolí ho to ? " řekl Dan Landa a byla z toho velká sranda... Laurimu jen facku dali a on už poskakoval jak by mu do prdele jehlu dali ... "Hele lidi támhle letí .... kurva padá mi na hlavu smeti ... Není to náš boldelář Gontier Adam?..... No dpč kam si to sahám "... Začne nadávat Billie... Jak to uvidí... mezitim Adam přistane... Skončí Ewičce v klíně... dete na to nejak zhurta:-D…Všichni se přivítali ... A najednou se ze všech i páry staly... Ewka byla s Adamem ... Nikka zase s Danem..... Jana byla s Billiem ... Štěpka zase s Laurim ...

Postavili si další domy... a pjestovali skleníky ganjy... Huliči z nich byli nehorázní ... tak co na tom byli ještě mladí... A však jejich děti no radši nemluvit... Ti začli už v raným věku hulit... Teď sou z nich všech závisláci ... A to odvykáni jim dalo teda práci ... Jednou to však už nevydrží ... Každý jehlu v ruce drží ... "Zlatou ránu si musíme dát... nedokážem takhle dál dýchat... Umřeme všichni najednou aspoň se na pohřbu pro nas někdo obětuje pro jednou ... Budem slavná rodina... Co to společně zapíchla... Hulila až k tvrdému se dostala... A nikdy se z toho nevyhrabala... tak zanecháváme vám tu dopis na rozloučenou .. Že naši dodavatele vam klidně něco seženou ... Je to prostě božhí takhle žít... a mít oodevšech klid ... Fetujete hulíte chlastáte a radost z toho všeho jenom máte ... nikdy bych to nevrátila zpět ... protože takhle se nam libil tento svět... Když žit tak jen pořádně .... užívat si života a všechno jasnéé !! ..... Takhle my se loučíme a s usměvem si zlatou ránu píchame.... " ............... Takhle skončil příběh náš.... Že to je jen parodie doufám poznáš... Nikdy tohle nedělejte... drogy nikdy neberte... Je to svinstvo nehorázné ... Tak já se se srdečným pozdravem loučím .... konečně sem ráda že tohle už dokončím .. :-D Zduř!!!:-D
by Janie

Rýmovačka :D

30. března 2008 v 21:25 | Ewka

Fuck is easy, fUCK IS funny,
many people Fuck for money!
If you want a litlle brother,
can you go and Fuck your mother!
If you thing, that fuck is funny,
Fuck yourself and safe your money!
že je dobrá? xD

Víťazstvo nad tebou

10. března 2008 v 22:48 | Ewka

Napísal Bindy_Angel
Streda, 04 apríl 2007
Pamätám sa akoby to bolo len včera, šli sme spolu držiac sa za ruky, keď neďaleko nás niečo veľké s rachotom dopadlo. Oboch nás to vyľakalo a to sme ešte nerozpoznali , že to je mladík , ktorý svoj život ukončil skokom z mosta, pod ktorým sme prechádzali. Zhrozene sme sa dívali ako ho obklopuje jeho vlastná krv.
Pred tým ako si ma ukryl vo svojom náruči, aby som tu hrôzu nevidela, zazrela som na chlapcovej tvary naznak úsmevu, alebo sa mi to len zdalo? Nebola to radosť v očiach, ktorú vystriedala prázdnota?
Teraz stojím sama na mladíkovom mieste, dívam sa dole z mosta, na miesto kde dopadol. Nie je tam nijaká stopa, ktorá by tu udalosť pripomenula.
Pamäťam sa akoby to bolo len včera, ale ty tu nie si, aby si ma ukryl v náruči. Prečo?
Bola som naivná. Venovala som ti svoje srdce, svoje telo i svoju dušu. Vtedy si to s nadšením prijal, no teraz ma už nechceš. Prečo? Čo som urobila zle?
Opatrne preliezam zábradlie, aby som sa náhodou nepošmykla. Načo toľká opatrnosť , keď chcem svoj život ukončiť? Slnko prudko žiari, zábradlie, ktorého sa držím je horúce, takže ma na prstoch a dlaniach páli, no ja to nevnímam. Môj pohľad je upretý stále na to miesto pod mnou, na to miesto bez poškvrny. Možno som si pomýlila most. Nie. To naozaj chcem ,aby po mne nezostala ani škvrnka? Zasmejem sa nad svojou bizarnou túžbou.
Zavolaj mu, aspoň sa rozlúč, vraví mi môj hlas v hlave. Neviem prečo som ho počúvla. "Prosím?" ozývaš sa na druhej strane. a tvoj hlas znie tak sladko. "Ja chcem sa len rozlúčiť, povedať ti posledne zbohom." Neverím, že som to povedala a ešte k tomu takmer súvislo. Cela sa chvejem. Prečo neodpovedáš? Už nevieš kto som? Mobil mi vypadol z ruky , dopadá na to miesto pod mnou a rozpadá sa na drobné úlomky, ktoré sa rozleteli na všetky strany. Odpovedal si mi, alebo si zlozil? Preliezam opäť zábradlie a ženiem sa pozbierať všetky kúsočky môjho sveta. Zhrabúvam všetky nájdené časti na kôpku a vo mne začína rast zvláštny pocit.
"Si v poriadku?" opýtal sa ma okoloidúci chalan. "Rozbil sa," ukázala som na úlomky a potom na most." Mohla som to byť ja." Z hrdla sa mi dral hystericky smiech plný zúfalstva, ale i úľavy. "Mohla som to byt ja." Podala som mu úlomky do rúk a kráčala som preč.
Chlapec nepochopil moje slova, a tak sa len nechápavo díval ako odchádzam držiac úlomky v rukách.
Iba ja viem čo to znamená...

Chcem chlapca...

6. března 2008 v 20:59 | Ewka

Presne toto chcem...

Love (hurt)

6. března 2008 v 20:33 | Ewka

Jediná láska

22. února 2008 v 21:07 | Ewka

Jediný život, jediná láska,
a tvoje srdce je z ľadu.
Prečo?
Ak ti tvoja láska zlomí srdce na poly,
tvoja duša sa už ťažko pre druhého otvorí.
Začo ho strašne nenávidíš,
ale vždy, keď ho stretneš, pozostatky lásky zacítiš.
Tak strašne ho nenávidíš, keď zistíš,
že to bola tvoja jediná láska, za celý tvoj život...

by Ewka

btw. prosím vás nesmejte sa mojej tvorbe :D alebo možete no :DD lebo je to o ničom, moja druhá básnička na svete :DD

Zahoď svoje starosti

7. ledna 2008 v 18:50 | Ewka

Kde bolo tam bolo, bol jeden dedko, ktorý mal starého somára. Somár jeden deň padol do studne. Chudák cele hodiny zúfalo plakal a dedko sa snažil niečo vymyslieť, aby ho odtiaľ dostal. Nakoniec sa rozhodol, že somár je už aj tak starý a studňu chcel aj tak zakopať a tak nebude ďalej rozmýšľať nad nejakým riešením, ako ho dostať von. Zavolal na pomoc susedov, aby mu pomohli. Každý sa chopil lopaty a začali hádzať hlinu do studne. Starý somár pochopil, čo sa deje a začal hrozne nariekať. Na prekvapenie každého sa po nejakom čase ukľudnil. Po niekoľkých lopatách nahádzanej hliny dedko nakukol do studne. Prekvapene videl, že somár po každej lopate hliny robí niečo fantastické. Otriasa zo seba hlinu a vždy ju zadupe pod seba a tak sa dostáva vždy vyššie a vyššie. Dedko a susedia ďalej hádzali hlinu, a somár sa otriasal a dostaval sa vždy vyššie. Každý sa len udivene pozeral, keď somár vykročil zo studne a šťastne odkráčal. Život na nás bude vždy hádzať rôzne smeti a hlinu. Trik ako sa dostať zo studne je, zo všetkého sa otriasť a urobiť krok hore. Každý problém je len určitá možnosť/príležitosť urobiť krok ďalej. Z každého problému je nejaké východisko, kým to nevzdáš a nezastavíš sa. Spomeň si na tento príbeh, keď bude ťažko.

Zdroj: usmejsa.sk

Dvaja priatelia

7. ledna 2008 v 18:43 | Ewka

Pred mnohými rokmi žili v Číne dvaja priatelia. Jeden vedel krásne hrať na harfe. Druhý dostal do daru veľké umenie počúvať.
Keď prvý hral alebo spieval o hore, druhý hovoril: "Vidím horu, ako keby sme ju mali pred sebou."
Keď prvý hral o potôčiku, ten, ktorý počúval ho dopĺňal: "Počujem vodu, žblnkoce medzi kameňmi."
Ale jedného nešťastného dňa, ten, ktorý počúval, ochorel a umrel.
Prvý priateľ prestrihol na harfe struny a skončil s hraním.



Jestvujeme vlastne len vtedy, keď nás nietko počúva. Najväčší dar, čo môžeme niekomu darovať, je, že ho naozaj počúvame.

Jedno veľmi citlivé dievča hovorilo učiteľovi o svojom veľkom probléme. Učiteľ jej radil, aby sa o tom porozprávala s rodičmi. Dievča sa o to pokúsilo, ale rodičia, napriek jej úzkosti a zmätku, celú vec bagatelizovali a uisťovali ju, že preháňa a že problém prekoná... Nechceli o tom hovoriť, ako keby sa problém vyriešil sám od seba, ak ho nebudú pokladať za dôležitý.
Až keď sa dcéra pokúsila o samovraždu, rodičia zareagovali:
"Prečo si nám nepovedala, že máš problémy?"
"A prečo ste ma nepočúvali, keď som vám to hovorila?"

Jedno dievčatko napísalo:
"Večer, keď som už sama v posteli, obrátim sa k stene a rozprávam si a počúvam sa."

Básnička for me :) (From Janie)

10. prosince 2007 v 21:53 | Ewka

Proc existuje smutek a bolest?
..nevite??
proto aby se lide trapili...a prozivali bolest..
Bolest je snad to nejkrasnejsi ve tvem zivote...i kdyz boli..
ale ptali ste se nekdy proc ste smutni...???
ja ano...a prisla sem na to ze sem smutna kvuli osubce
ktera mi za to stoji
a proto je to nejkrasnejsi co v sobe mam
i kdyz to obcas boli az moc...
nikdy nic neni stracene...
mame prece pratele...a kdo nema pratele
neni ani on pritel nekoho
potom uz ale bohuzel nevim...
jaky je zivot bez pratel...???
sama nevim:-( nezkousela sem to a ani nechci...
a co bych byla ja?? kdybych nemela pratele?
byla bych....NIC...!!!
Diky za to ze vas mam...vy jste mi dali dalsi sanci zit...
bez vas uz fakt nevim mam vas strasne moc rada...
a nechci vas stratit...
miluji vas...:-*
by Janie

btw. welmo peknáááááá :) kujééém moja :-*

Latinské citáty

25. listopadu 2007 v 17:12 | Ewka

Aequam memento rebus in arduis servare mentem.
Hľaďže zachovať pokojnú myseľ v nešťastí.

Aeternum sub sole nihil.
Nič pod slnkom nie je večné.

Aliter in theoria, aliter in praxi.
Inak v učení, inak v skutočnosti.

Alium silere quod voles, primus sile.
O čom budeš chcieť, aby iný mlčal, o tom ty prvý mlč.

Amicum raro invenis, cito amitiis.
Priateľa zriedka nachádzaš, no chytro strácaš.

Aurum destructor vitae princepsque malorum.
Zlato - ničiteľ života a pôvodca nešťastí.

Ave imperator, morituri te salutant!
Buď pozdravený cisár, odsúdení na smrť ťa pozdravujú!

Cucullus non facit monachum.
Kapucňa nerobí mnícha.

Divitiae addunt amicos, a paupere autem et hi quos habuit, separantur.
Bohatý má veľa priateľov, ale málo pravých; chudobný má málo priateľov, ale iba pravých.

Doctrina est fructus dulcis radicis amarae.
Učenosť je sladký plod horkého koreňa. Dubium est initium sapientiae.
Pochybovačnosť je začiatkom múdrosti.

Errare humanum est.
Mýliť sa je ľudské.

Et gaudium et solacium in litteris est.
V liste je aj potešenie, aj útecha.

Homines, quo plura habent, eo ampliora cupiunt.
Ľudia čím viac majú, tým viac si žiadajú.

Liber populus est is, qui nullius alterius populi potestati est subiectus.
Slobodný je ten národ, ktorý nie je podriadený moci nijakého iného národa.

Numqam aliud natura aliud sapientia dicit.
Nikdy nehovorí príroda jedno a múdrosť druhé.

Omne verum simplex.
Všetko pravdivé je jednoduché.

Plus vera ratio valent quam vulgi opinio.
Väčšiu cenu má skutočná pravda ako mienka pospolitéhu ľudu.

Quid dulcius quam habere, quocum omnia audeas sic loqui ut tecum?
Čo je milšie ako mať niekoho, s kým sa smieš o všetkom pozhovárať tak ako so sebou?

Vitam impendere vero.
Život zasvätiť pravde.

Unus pro omnibus, omnes pro uno.
Jeden za všetkých, všetci za jedného.

Trahit sua quemque voluptas.
Každého ťahá jeho záľuba.

Ad conectendas amicitias vel tenacissimum vinculum est morum similitudo.
Na nadviazanie priateľstiev vari najpevnejším putom je podobnosť pováh.

Zdroj: nosferatu.sk

Článok, ktorý fakt stojí za to si prečítať..

14. listopadu 2007 v 23:21

Raz, ked som bol nováčikom na strednej škole, uvidel som chalana z našej triedy, ktorý išiel zo školy. Volal sa Kyle. Vyzeralo to, že nesie domov všetky svoje učebnice. Myslel som si: Kto by odnášal v piatok všetky knižky? Musí to byť pekný somár!. Ja som mal naplán ované cez víkend - párty a futbalový zápas s priateľmi na zajtrajšok poobede. Pokrčil som plecami a išiel som dalej. Ako som tak išiel, uvidel som bandu chalanov, čo utekali jeho smerom. Bežali na neho. Vytrhli mu knižky z ruky, podrazili nohy tak, že pristal v blate. Jeho okuliare odleteli a
videl som ich dopadnúť do trávy niekoľko metrov od neho.

Pozrel sa na mňa a ja som uvidel ten strašný smútok v jeho očiach. Trhalo mi to srdce. Pribehol som mu na pomoc. Podal som mu okuliare a povedal som: Títo
chalani sú hajzli, nevedia sa normálne správať. Pozrel sa na mňa a povedal. Díky! A na jeho tvári sa objavil usmev. Bol to jeden z tých úsmevov, čo prejavujú skutočnú vďačnosť. Pomohol som mu zobrať knižky a opýtal sa, kde býva. Ukázalo sa, že nedaleko mňa. Pýtal som sa, prečo som ho nikdy predtým nestretol. Ževraj chodil na súkromnú školu.

Nikdy predtým by som sa nedal dokopy s chalanom zo súkromnej školy. Niesol som mu pár knižiek a celou cestou sme sa rozprávali. Ukázalo sa, že je to fajn
chalan. Pýtal som sa, či si nechce zahrať zajtra futbal. Povedal, že áno. Celý víkend sme boli spolu vonku a ja som spoznal Kylea viac a oblúbil som si ho. Aj moji priatelia si ho oblúbili. V pondelok ráno tu bol Kyle s kopou knižiek späť. Zastavil som ho a smiechom povedal, že bude mať dobré svaly z tých kníh. Len sa usmial a polovicu knižiek mi naložil. Behom 4 rokov sme sa stali najlepšími priatelmi.

Posledný rok sme rozmýšlali o nejakej strednej škole. Kyle sa rozhodol pre Georgetown a ja pôjdem na Duke. Vedel som, že navždy budeme priatelia a tie míle nebudú žiadnym problémom. On chcel byť lekárom a ja som chcel využiť štipendium na prácu okolo futbalu. Kyle bol promiantom triedy, High School.
Zosilnel a veľmi mu svedčali okuliare. Mal viac dievčat než ja, všetky ho milovali, až som niekedy žiarlil. Dnes bol ten den 'D'. Videl som, aký je nervozny z preslovu, tak som išiel za ním, potľapkal ho po pleci a povedal: Hej, chlape budeš dobrý!

Pozrel sa na mna tým vďačným pohľadom, usmial sa a povedal: Díky. Začiatok preslovu mal za sebou, odkašlal si a pokračoval: '... je záver školy a čas, aby sme podakovali všetkým, čo nám pomohli počas týchto ťažkých rokov. Rodičom, učiteľom, súrodencom, možno trénerovi, ale hlavne priateľom. Som tu, aby som vám všetkým, ktorí ste niekoho priatelia, povedal, že byť niekomu priateľom, to je ten najväčší dar, ktorý môžete niekomu dať. Poviem vám príbeh... ' Pozrel som sa neveriaco na svojho priateľa, ked začal rozprávať o dni, keď sme sa prvýkrát stretli. Plánoval, že cez víkend spácha samovraždu! Hovoril o tom, ako si pobral všetky učebnice, aby jeho mama s tým nemala neskôr starosti a niesol si veci domov.

S vážnosťou sa pozrel na mna a usmial sa. Ďakujem Bohu, stretol som priateľa. Ten ma zachránil od môjho nevysloveného rozhodnutia. Počul som to zdesenie v dave, ked ten príjemný a populárny chalan povedal všetko o svojom najslabšom
životnom okamihu. Videl som jeho mamu, otca, ako sa na mna pozrerajú vdačnosťou v očiach. Dnes si uvedomujem hĺbku svojho činu. Nikdy nepodcenujte silu okamihu. Jedným jediným gestom môžete zmeniť život človeka. Niekedy k lepšiemu a niekedy aj k horšiemu.

Príbeh o Emo Kid

27. září 2007 v 18:27 | Ewka

Jméno dítěte,které chtělo být jiné.Chtělo být alespoň trochu samo sebou.Podařilo se mu to,alespoň do té doby než potkal JI.To ona mu zničila jeho štěstí a vlastně i jeho celý život.Začneme od začátku: Bylo mu 15.V den jeho narozenin nastala u něj veliká změna.Nechtěl být jako ostatní povrchní kluci,se kterými se stýkal každý den.Proto se změnil.Rodičům se to nejdřív nelíbilo,ale pak si zvykli.Ve společnosti to už bylo horší.Každý si myslel,že je gay.. a to jenom proto,že se stal...EMO KID... Tmavě hnědé vlasy spadající přes oči.. namalované oči,které jen málokdy ukazoval..typické tričko a upnuté kalhoty.. odznaky..pásky.. a náramky z šátků.. a dokončil to botami značky converse..byli červené s modrými kaničkami.Takhle teď tedy vypadal Lukáš.Nestyděl se za své city.Bez problémů je dával najevo a na nic si nehrál.Ale pak potkal ji.Byl zrovna na nějaké párty u kamaráda a ona stála ve druhé partě.Koukali na sebe celou dobu,ale pak se začali bavit.Vyměnili si icq a už to neřešili.Až druhý den ráno,když zapnul počítač a icq se mu objevila prosba o authorizaci si na ní vzpomněl. Ty hluboké až nazelenalé oči měl pořád před sebou.Napsal ji jestli by neměla zájem se sejít.Odpověď byla kladná.. Hned odpoledne ji viděl na houpačce na místním hřišti.Měla to co včera a jemu to vyhovovalo.Takhle to chodilo každý den.Psali si,když nemohli být spolu,ale snažili se být pohromadě co nejdéle.A tak to šlo dva roky.Oběma bylo 17.Chtěl se s ní zase sejít.Vymluvila se,že nemá čas.Bylo mu to divné,ale víc to neřešil a šel se projít sám.Měl rád samotu.. tedy vlastně jen do té doby,než ji potkal.Na okraji města byl lesík,kam chodil nejraději.. bylo tam ticho a klid.Tentokrát ale zaslechl až podezřele známý smích.Šel podle hlasu a uviděl ji s..Karlem.Jeho nejlepším kámošem.Nedělal si ukvapené závěry,nevěděl co tu dělají a možná to ani nechtěl vědět,ale bylo pozdě.Jakmile zaslechl svoje jméno přikrčil se za strom a poslouchal.Věděl,že to není hezké,ale.. musel.Předem se oběma omlouval.,,Mám ho v hrsti.. můžu ho ovládat jak chci.. chová se opravdu jako malé dítě.." ani nedopověděla a oba se rozesmáli.Lukáš se prudce otočil a vyběhl pryč z lesa.Věděl kam půjde.Na okno do jednoho opuštěného domu.Bylo tam krásně..Zapálil si.. a to už dlouho neudělal. Zklamali ho.. oba.Ale proč?? Co jim udělal tak strašného,že se mu odvděčují takovýmto způsobem?? Nevěděl..a ani o tom nechtěl přemýšlet.Zahleděl se do dáli a potom pod sebe.Neuvědomoval si co dělá a stoupl si na rám.Chystal se skočit,ale na poslední chvíli se zarazil..Vzpomněl si na cigaretu ve své ruce a tak ji típl.Až potom mohl v klidu skočit.Rozloučil se se všemi,které měl tak rád.Se všemi,kteří ho celou dobu podváděli..Odrazil se a skočil.Přímo před auto,které už nestačilo zabrzdit.Byl na místě mrtvý.Zemřel tak mladý,vždyť mu bylo teprve 17. a to kvůli dvěma lidem,na které se vždy spoléhal...Krásný kluk,do kterého by jsme se všechny a možná i všichni zamilovali už tady není vinou těch dvou.. a já je za to do smrti nenávidím...Proč to muselo dopadnout takhle?? Ptám se na tuto otázku každý den minimálně desetkrát,ale odpovědi se mi nedostane..škoda.. už ani nedoufám.. vše je totiž ztraceno..tak neurážejte EMO KIDS.. vždyť jsou to také jenom lidi a ve většině případů mnohem lepší než kdokoliv jiný..

Ako sa odmilovať

10. září 2007 v 22:18 | Ewka

Aké ľahké je zamilovať sa. Stačí na to pár sekúnd. Stačí iba uzrieť toho PRAVÉHO. No aké ťažké je odmilovať sa. Hoc si môžem navrávať, že Ťa už neľúbim, nie je to pravda. Pretože Ťa ľúbim. Aj keby si bol hocako ďaleko odo mňa. Hoc Ťa nevidím aj dva mesiace. Človek hľadá šťastie v láske, ktorá nie je určená pre neho. A tá prináša len utrpenie. Ľúbiť, aj keď viem, že toho človeka niekdy nebudem môcť mať. Aj keď nie je ani štipka nádeje. A stále ľúbiť. A stále čakať... No ruka osudu nezasiahne. Viem, že taká láska priveľmi bolí. Nejednú takú som zažila. No raz... Milovala som jedného chlapca. Bola to dávna láska. Ľúbila som ho. No on mňa nie. Mal ma rád, no len ako kamošku. Ale aj keď bol zadaný, aj keď bol neviemaký hnusný ku mne, stále som ho mala rada. A nedokázala som ho nemať rada. Až raz... Prišlo uvedomenie. Odrazu som zistila, že je zbytočné ho ľúbiť, keď nikdy nebude môj. Zistila som, že odrazu mi jeho úsmev nie je tým najvzácnejším na svete. Už pohľad na neho vo mne nevzbudzoval túžbu. Jeho oči už neboli hviezdami, ktoré mi v tme svietili a ukazovali cestu. Jeho náruč viac nebola teplá a bezpečná. No zmena nenastala v ňom. On sa v ničom nezmenil. Zmenila som sa ja. Uvedomila som si, že je to len obyčajný všedný chlapec, v ktorom som ja videla celý svoj svet. Odmilovala som sa?! Dá sa to aj tak nazvať. A teraz.... Opäť som sa odmilovala. Aj keď by sa mi to zdalo možno pred mesiacom absurdné. Je to tak. Jednoducho - Už ho nedokážem milovať. Nedokážem a už ani nechcem. Odmietol ma a to ma zranilo. No aj tak som milovala. Keď nastalo uvedomenie. No vtedy nastalo uvedomenie aj u neho. Prišiel na to, že stratil to, čo hľadal, no nevidel to vo mne, pretože bol zaslepený. A tentoraz som odmietla ja. Pretože nemohla by som ho mať, ak ho nemilujem. Už nie... Prepáč... No ak by si mi tamto povedal o týždeň skôr, všetko by bolo úplne iné. Láska je zvlášna a krutá. Aká irónia, že odmietne dievča pre to, že sa mu PÁČi iná, no keď príde na to, že vlastne to dievča miloval, no bol zaslepený, je neskoro. Príliš neskoro. A čas sa vrátiť späť nedá...

Autor: Syrin

Zdroj: www.basnicky.sk

Zlomené krídla

10. září 2007 v 22:13 | Ewka

Bol raz jeden maličký vtáčik. Ten vtáčik miloval slobodu a všetky živé tvory. No ľudí sa aj trochu bál. Rád si len tak lietal po svete a sadal na vysoké stromy. Raz sa omylom dostal do mesta. Tam si sadol na malé okno. Okno sa otvorilo a vyklonila sa z nej strapatá hlava mladého chlapca. Keď uvidel vtáčika, usmial sa. Vtáčik zostal nehybne stáť. Keby bol človekom - povedali by sme, že zabudol zatvoriť ústa. Zahľadel sa do tých krásnych očí chlapca a sníval. Chlapec bol zas prekvapený, že vtáčik neuletel, keď otvoril okno. Odvtedy chodil vtáčik na to okno sedávať každý deň. Občas tam sedel bez pohybu aj pár hodín, len preto, aby uvidel chlapca. A keď chlapec neprichádzal, lámalo mu to srdce. Vtáčik sa zamiloval. Jedného dňa chlapec otvoril okno a vtáčik tam ako vždy sedel. Dal mu omrvinky, aby ho prilákal bližšie... A zrazu... Vtáčik ani nevedel ako, ocitol sa v zlatej klietke. Prvé dni v zlatej klietke boli pekné i napriek tomu, že chlapec vzal vtáčikovi slobodu. Venoval sa mu, dával mu lásku... No o pár dní ho vtáčik omrzel. Rozhodol sa, že si kúpi krajšieho a pestrejšieho vtáčika a že starého všedného vypustí. No nechcel ho pustiť len tak. Chcel, aby vtáčik už nemohol nikomu patriť a aby ho už nikto nemohol milovať. Chcel si ho "označkovať", aby všetci vedeli, že ten vtáčik bol jeho. Bol sebecký... A tak zlomil vtáčikovi obe krídla. Síce mu dal slobodu, no akú... Keď už nemohol nikdy v živote lietať, nemohol prežívať tie najkrajšie pocity, ktoré mu umožňovalo len lietanie... A navyše mu spôsobil bolesť. Nielen fyzickú. Vtáčik už nikdy nebol taký ako predtým... Chodil ako bez duše. Bál sa spoznať nového chlapca. Teda spoznať sa nebál. Skôr sa bál toho sklamania, ktoré mu spôsobilo toľko bolesti...

Tým vtáčikom som ja. Ty si ten chlapec... A tie krídla... Sú mojím srdcom... =(

Autor: Syrin

Zdroj: www.basnicky.sk

Smutný príbeh lásky...

21. června 2007 v 18:02 | Ewka

HROB
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Smutnučký príbeh...

21. června 2007 v 17:16 | Ewka

Deň pred Vianocami som sa ponáhlala do supermarketu dokúpiť darčeky,ktoré som nestihla.
Keď som uvidela ten dav, prešla ma chuť a začala som si frflať pre seba:
"Môžem tu čakať večnosť, nič nestíham,a ešte čo všetko musím vybaviť..."
Vianoce začínajú byť čím ďalej tým stresovejšie, keby sa tak dalo celý ten
zhon prespať!"
Nakoniec som sa predsa len prebojovala do oddelenia s hračkami a
začala som nadávať na ceny, premýšľajúc, či sa vôbec moje deti budú s
týmito hračkami hrať.
Ako som tak blúdila popri regáloch, zbadala som asi 5 ročného chlapčeka,
ktorý si k sebe túlil jednu bábiku.
Mal strašne smutný pohľad pritom ako hladkal bábiku po vláskoch.
Potom sa otočil k jednej staršej dáme spýtajúc sa:
"Babi, si si istá, že nemám dosť peňazí, aby som kúpil túto bábiku?"
Staršia dáma mu odpovedala:"Vieš aj ty sám, že nemáš dosť peniažkov,
zlatúšik."
Potom poprosila vnúčika, aby na ňu chvílku počkal, kým sa ešte na niečo
pozrie.
Rýchlo odišla. Chlapček ešte stále mal v náručí tú bábiku.
Nakoniec som sa vybrala k nemu a spýtala som sa ho:"Komu by si chcel kúpiť
tú bábiku?"
"Túto bábiku chcela moja sestrička na Vianoce zo všetkého najviac, bola si
istá, že jej ju Mikuláš prinesie pod Stromček"
"Tak keď ju tak chcela, tak jej to Mikuláš určite prinesie."
"Nie, nie, tam kde je teraz Mikuláš už nemôže priniesť darčeky.
Aby bábiku dostala, tak ju musím dať mamičke, aby jej ju odovzala, keď tam
pôjde"
Očká mu pri tom ešte viac zosmutneli.
"Moja sestrička išla k Ježiškovi, aby bola s ním.
A tatino mi povedal, že aj maminka za chvílku pôjde za Ježiškom, tak som si
myslel,
že by jej tú bábiku mohla zobrať."
Potom mi ešte ukázal jednu milú fotku, na ktorej sa usmieval.
"Túto fotku by som jej tiež chcel poslať,aby na mňa nikdy nezabudla.
Mám veľmi rád svoju maminku a želám si, aby neodišla, ale tatino hovoril,
že musí odísť,
aby mojej sestričke nebolo smutno"
Potom sa zase pozrel s tými jeho smutnými očkami na bábiku.
Rýchlo som si vybrala peňaženku a nepozorovane som si z nej vybrala
peniaze, a povedala som chlapčekovi:
"Poď prepočítame tvoje peniaze,čo keď predsa len budú stačiť na tú bábiku?"
"OK, dúfam, že ich predsa len bude dosť"
Rýchlo som pridala k peniažkom ktoré mi podával, tie svoje, tak aby si to
nevšimol a začali sme počítať.
Bolo dosť peňazí na bábiku a ešte mu aj zostalo.
Chlapček zvolal:"Ďakujem Ti Bože, že si mi dal dosť peňazí."
Potom sa na mňa pozrel a povedal:
"Vieš, včera som poprosil Boha, aby mi dal dostatok peňazí na bábiku,
aby ju mohla maminka zobrať sestričke, a on ma vypočul!!! Ešte som chcel
kúpiť maminke jednu bielu ružičku,
ale to som sa už neodvážil žiadať od Boha. Ale on predsa len mi dal viac,
aby som mohol kúpiť aj bábiku aj ružičku.
Vieš, maminka má veľmi rada biele ruže."
O pár minút sa chlapčekova babička vrátila a odišli.
Po stretnutí s chlapčekom som pokračovala v nákupoch, ale už v zmenenej
nálade, stále som na neho musela myslieť.
Potom som si spomenula na článok, ktorý som čítala pred dvoma dňami. Písalo
sa o opitom šoférovi, ktorý havaroval s iným autom, v ktorom sedela mladá
žena so svojou dcérkou.
Dievčatko na mieste zomrelo a matka bola v kritickom stave.
Dva dni po mojom stretnutí s chlapčekom som si prečítala článok, ktorý
oznamoval, že chlapčekova mamina zomrela.
Bežala som do kvetinárstva a kúpila som kyticu bielych ruží a vybrala som
sa na pohreb.
Na mieste, kde sa môžu príbuzní naposledy rozlúčiť so svojou
najmilšou,ležala mladá žena v truhle, v ruke mala kyticu bielych ruží,
vedľa seba mala položenú chlapčekovu fotku a bábiku.
S plačom som opustila cintorín, s pocitom, že sa môj život zmenil.
Láska, ktorú chlapček cítil k svojej maminke a sestričke bola
nepredstaviteľná.
A jeden opitý vodič mu za stotinu sekundy zobral maminku aj sestričku,
ktoré tak veľmi ľúbil.
Zdroj: -tu-

Príbeh o chlapcovi...

21. června 2007 v 17:13 | Ewka

Bol raz jeden chlapec, ktorý sa narodil chorý. Bola to nevyliečiteľná choroba. V 17 rokoch mohol každú chvíľu zomrieť. Žil stále len utiahnutý v dome pod dohľadom svojej matky. Raz toho už mal dosť a tak sa rozhodol, že sa pôjde prejsť do mesta. Poprosil svoju matku o dovolenie a ona mu to umožnila. Keď sa prechádzal, videl množstvo obchodov. Keď šiel okolo jedného obchodu s hudobninami, uvidel nádherné dievča, asi v jeho veku. Bola to láska na prvý pohľad. Otvoril dvere a vstúpil dovnútra. Nedíval sa po ničom inom, iba po nej. Stále viac sa približoval k nej. Pozrela sa na neho s úsmevom a opýtala sa: " Môžem Vám nejako pomôcť?" Behom toho si myslel, že je to ten najkrajší úsmev, aký kedy vo svojom živote videl . Pocítil potrebu pobozkať ju práve v tejto chvíli. Koktavo jej odpovedal: " Áno, eeehhh, uuuhhh, rád by som kúpil jedno CD." Bez premyslenia zobral prvé CD, aké mal po ruke. "Chceš to zabaliť?" dievča sa opýtalo s úsmevom. Odpovedal, že áno. A ona mu ho išla zabaliť. Keď mu ho podala, rozlúčili sa a on odišiel. Od toho dňa navštevoval tento obchod pravidelne, aby kúpil nejaké CD. To dievča mu vždy jednotlivé CD balila. On si ich bral domov a zabalené ukladal do šuflíka. Príliš sa hanbil, aby ju niekam pozval. Akokoľvek to skúšal, nešlo mu to. Jeho matka sa pokúsila ho v tom povzbudiť, aby sa ďalší deň odvážil, a on sa chytil za srdce a... a vyšiel odvážne k obchodu. Kúpil si CD a ako vždy, dostal ho zabalené. Vzal CD a keď sa ona nepozerala, rýchlo jej nechal na pulte lístok s jeho telefónnym číslom a vybehol z obchodu von. Cŕŕŕn!!! Matka zobrala slúchadlo : "Áno?" , bola to ona, pýtala sa na neho, matka začala úplne zničená plakať a povedala" "Ty to nevieš?" ... Včera zomrel." Bolo príliš dlhé ticho, až na plač matky, ktorý sa ozýval v slúchadle. Neskôr vstúpila matka do izby svojho syna, aby si ho pripomenula. Rozhodla sa začať s triedením jeho vecí. Otvorila šuflík a na jej prekvapenie zbadala hŕbu zabalených CD. Jedno z nich otvorila a našla tam lístok. Bolo na ňom napísané: "Ahoj!!! Si fakt milý, chcel by si si niekedy so mnou vyjsť von? Mám ťa rada ... Sofia." S hlasitou emóciou otvorila matka ešte jedno CD a i z toho vypadol papierik, a aj na všetkých ostatných stálo to isté...................... .............. Z toho vyplýva ponaučenie: Takýto je život ... nečakaj príliš dlho, kým niekomu povieš, čo cítiš. Povedz to ešte dnes. Zajtra už môže byť neskoro.

Čo je ozajstná láska...

17. června 2007 v 15:30 | Ewka

Čo je ozajstná láska...
Chlapec a dievča išli na motorke viac ako 120 km/h
D: Spomaľ prosím, bojím sa...
CH: Nie...je to zábava
D: To teda nieje...prosím spomaľ...
CH: Fajn...ak mi povieš že ma miluješ...

D: Milujem ťa...spomaľ už...
CH: Teraz ma objím...ako by to malo byť posledný krát..
Dievča ho objíme...
CH: Môžeš mi dať helmu dole a nasadiť si ju??...Zavadzia mi...
Na druhý deň v novinách:
Motocykel narazil do bodovy kvôli zlyhaniu bŕzd. Boli na ňom dvaja ľudia, ale iba jeden prežil.
Pravdou je, že chlapec v polovici strmého kopca zistil, že mu vypovedali brzdy, ale nechcel aby to jeho priateľka vedela. Namiesto toho chcel, aby mu povedala, že ho naozaj miluje, posledný krát pocítiť jej objatie a potom jej dal svoju helmu napriek tomu, že to znamenalo jeho smrť, len kvôli tomu, abo ona mohla žiť.
Zdroj: -tu-
 
 

Reklama